Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Začátek dlouhého a bolestného konce
Žil byl jednou jeden král, byl to samozřejmě agresivní despota, 
který každý den hodoval s tisíci nenažranými majetnými hosty,
zatímco poddaný zužoval krutý hlad a celkový nedostatek.
Ovšem co jiného se dá očekávat od člověka, který se na trůn
dostal jen díky ozubeným kolům tak známého stroje jako je
monarchie. Je více ne jasné e takovýto panovník nebude v
učebnicích dějepisu označován jako netvor, ale pokud tam bude,
tak jedině proto, e vyhrál nějakou bitvu.
Tak tento král měl jednu dceru, nic víc, nic míň. Bylo to hlavně
díky nadměrnému přejídání, které mu znemožnilo plnit ty otcovské
povinnosti, při kterých nejvíce vynikne, e jsme pouze a jenom
zvířata. Nebylo by asi správné napsat e jde o sex, jelikož je
v zájmu naší šílené společnosti, aby se děti topili v iluzích
a lžích. Jeho jediná dcera byla, jak už to bývá, krásná až
běda, dobře ovládala umění stolovat a samozřejmě také milá.
To že mlátila své služebné, když něco popletli, o tom se
nemluví.
 Jednoho dne, zrovna uprostřed královské žranice (jak u jsem 
zmínil, král byl prostoduchý hlupák a jelikož mu přejídání
znemožnilo jistý druh zábavy, zároveň tuto legraci nahradilo
zas jen hodování) vnikl do hodovní síně, která byla velká jako
fotbalové hřiště, obrovský drak. Proletěl chrámovým oknem,
dopadl na naleštěné parkety a ještě ne se skřípěním zastavil,
převrhl pár stolů, zabil tucet strávníků a několik lidí
přišlo o nohy. Hned za drakem se oknem prodralo oslňující
světlo (v hodovních síních bývalo šero, aby nikdo neviděl
jak neomaleně se hosté cpou, co mělo za následek občasné
úmrtí z důvodu spolknutí kosti nebo vidličky) a oslnilo všechny
natolik e následující scéna byla dosti zmatená, a zbyly z ní v
místnosti jen pomatené výkřiky, tváře zkřivené bolestí a hrůzou,
co ve je lidské tělo schopno vyvrhnout nedobrovolně na zem
a litry proudící krve ze zmrzačených obětí drakova neomaleného
přistání. Podle zpráv, které se šířily po kraji, popadl drak
princeznu a zase zmizel.
 Ve skutečnosti to bylo tak: Drak letěl kolem hradu a ucítil 
hostinu, načež se snesl a v hodovní síni si vzal jen pečeného
jednorožce. Co se týče princezny, ta odešla poté, co jí na
hlavě přistáli ostatky jejího nastávajícího, kterého drak při
přistání rozpůlil ve dví. Řekla si, e u nemá důvod zůstávat na
hradě a ve všem tom zmatku zcela nezpozorovaná jediným párem
očí odešla. Jak málo stačí, aby lidé upadli do takového omylu,
jako e drak unesl princeznu. Proč by to dělal? Co by mělo obří
bájné zvíře z chomáče šatů, kostí, kůže a vlasů zvaného
princezna? Odpověď zní: nic, leda tak trofej, ale takové
hlouposti jsou pro lidi. Jak lehce jde zkreslit skutečnost.
A kdy připustíme e to bylo omylem a ne úmyslně, jde z toho
mráz po zádech.
 Přesně za týden stáli na hradním nádvoří, téměř všichni 
rytíři z království. Měli krásné naletěné přilbice, těžké meče,
pláště zdobené diamanty a vyšívané zlatými nitěmi a kufřík na
svačinu. Řečeno střízlivým pohledem, byla to banda neurvalých
metrosexuálů, kteří utečou, kdy uvidí pavouka nebo zlomený
hřeben. Přesto se ale vydali zachránit princeznu, aby jim
potom mohla vařit a zplodit davy rozmazlených spratků. Po
králově dlouhém a dojemném proslovu měli všichni vyrazit.
Namísto toho se ale opili a znásilnili několik služebných.
Druhý den vyrazili časně z rána ještě ponořeni do alkoholového
oparu. Polovina z nich se vydala patným směrem, a u úmyslně
nebo proto e otočili mapu. Z té poloviny vyvolených zbyli
nakonec jen tři, jelikož ostatní buď projížděli kolem svých
domovů (co je zlákalo) a nebo zemřeli na předávkování morfiem,
zato s úsměvem na tváři. Ptáte se proč morfium? Inu, proč ne?
Zbylí tři hrdinové zůstali proto, e sláva spojená s
princezniným klínem jim připadala u tak blízko.
 Po několika týdnech dorazili k dračí jeskyni. Vypadala 
neškodně, co rytíře zarazilo. Čekali něco na způsob postranního
vchodu do doutnající sopky, ze které se valí žhavá láva a nářek
mučených obětí. Rytíři se zastavili a Sir Francisco Pizzaro
pronesl ,,U všech hodovních stolů, tady je to ňáký navoněný.
Naběhnem dovnitř, zabijem toho hajzla, vemem tu couru a mizíme.
" načež se jako šílení rozběhli přes mýtinu a cestou lapali na
kytky a kopali do poskakujících králíků. Kdy doběhli do
jeskyně, drak i přes jejich povyk spal jako nemluvně.

 Rytíři se rozestoupili kolem draka, dva k nohám a třetí k hlavě. Na znamení první dva máchli mečem a draka probudila tupá bolest od nohou, které jak zjistil postrádal. Kdy zvedl hlavu, stihl jen říci ,,Co se to tu k sakru..." načež mu dopadla čepel na mohutný krk a naráz ho přeťala. Drakova hlava dopadla na zem a jeho oči vyhasly. V tu chvíli se nebesa zakryla neprostupnými černými mračny a začal hučet vítr, který lámal stromy a trhal mlýnům lopatky jako mravenčí nohy. A z oblak se ozval hlas chladný jako kdyby se tisíce let toulal a zesiloval v nekonečných ocelových chodbách ,,Tak a teď sem se ale nasral!! U dlouho koukám jak lidé křiví mé proroctví, prodávají mne a močí na chrámy. A za to si vysloužíte trest." Náhle z mraků vylehl proud bílého světla a zahalil celou planetu. Tři hrdinové byli proměněni ve vědce a bylo jim svěřeno strašné tajemství jak funguje slunce. Druhý den se drak probudil jako obvykle se všema končetinama, do světa který ač prodělal velké změny drakovi žádnou neudělil, jen mu v žaludku chyběl jeden pečenej jednorožec. Avšak s lidmi bůh zdaleka neskončil, tedy skončil ale následky jeho činu se na nich budou podepisovat jako mohutné pero, dokud je neroztrhají na cáry.

 Lidé si neuvědomovali žádnou ztracenou princeznu, žádné rytíře, žádného draka, dokonce ani ta osudová hostina se nikdy nestala. Jelikož bůh nad nimi zlomil hůl, a dal jim vědění, na které jejich nanicovaté ego nestačí, dal jim vědu, a ji několik tisíc let se dívá a sleduje jak člověk dokáže tyto znalosti používat jen k destrukci. A jak si připravuje svůj armageddon, který není v rukou boha, ale lidí. Bůh to jako obvykle nedomyslel, jelikož s lidma zhynou i zvířata, ale řekl si ,,No co, tak si vytvořím nový svět"