Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Guru LSD Timothy Leary

 

Timohty Francis Leary se narodil 22.října 1920 ve Springfieldu Massachusetts. Byl to americký spisovatel, psycholog, filozof, spekulátor o budoucnosti, stoupenec cyberkultury, mystik, ale hlavně Guru LSD. Jako dospívající kluk, byl velmi problémový, několikrát vyhozen ze školy a jeho studium provázelo hodně konfliktů se školním řádem a autoritou. Přesto ho někteří učitelé a profesoři měli rádi, protože byl inteligentí a tvůrčí osobnost. Později se stal psychologem. Do svých 40. let žil normální život, pracoval jako psycholog a nijak se neodlišoval od zbytku společnosti. Jak později sám řekl, nejspíš ho v životě hodně ovlivnil jeho dědeček, který mu říkal, aby dělal co ještě nikdo před tím.Proč se stal tak uznávaným, vyhledávaným, kritizovaným, uráženým a pronásledovaným a proč ho americký establishment považoval za hrozbu jejich politického systému?

Svými výzkumy o působení psychoaktivních drog na lidskou mysl ukazoval lidem, že život není jen o tom pracovat a vydělávat peníze, a tím plnit svůj úkol konzumní ovečky vydělávající peníze pro vládu svého státu, která jí ze všech stran vnucuje : Vydělávej!!! Utrácej!!! Timothy podporoval a snažil se lidem ukázat obrovskou svobodu mysli, vzbuzoval v lidech osobní rozvoj jiným způsobem než bylo obvyklé v té době a společnosti. Mnoha lidem se díky jeho psychedelickým sezením, kterých udělal nad 1500, podařilo vyřešit svůj životní problém, deprese, různé psychické nemoci a vykouklo nad pokličku každodenního života normálně žijících a pracujích lidí, kteří ve svém volném čase dělali jen, to co jim nabízela společnost, masovou zábavu, to čím zabíjíme nudu, chození do kina, výstavy, divadla, sporty , televize. Mezi lidmi se vytvořila nová kultura, která spočívala v užívání si života, volnosti a přírody. Lidé se scházeli v parcích, v přírodě a jen tak si povídali, odpočívali, procházeli se přírodou. Část společnosti tohle pravděpodobně označovala za nudu. Lidí, kteří žili tímto způsobem života přibývalo, byli jich tisíce a deseti tisíce , byla to éra 60. let, hippies. Byli to mladí lidé, kteří byly šťastní jen z pouhého bytí, netoužily po tom si vydělávat víc a víc peněz, ale stačilo jim jen se najíst a někde se vyspat, nepotřebovali luxusní domy a chodit na honosné večeře. A nepotřebovali ani peníze na to, aby se mohli „bavit“, tak jak jim nabízela tehdejší společnost. Měli radost prostě z toho, být teď a tady a užívat si to. Přátelé a příroda kolem jim k tomu stačila. Jelikož počet lidí, kteří žili tímto způsobem života, narůstal. A byly to především mladí, od kterých establishment USA očekával, že budou slepě vydělávat peníze, zakládat firmy, odvádět daně, utrácet peníze za masovou zábavu. A protože to nebylo tak jak by si přáli, zakročily proti tomu velmi rázně. Tento směr pomohl odstartovat právě Timothy Leary.

Byl to psycholog na Harvardské univerzitě a snažil se použít psychidelické drogy na řešení problémů, které se léčily klasickými psychologickými postupy, sezeními s doktorem ve freudovské pohovce a podobně. On tohle neuznával a ještě před tím než začal pracovat z psychedelickými drogami, tak prosazoval velmi pokrokové metody léčení, většinou byly pro jejich odlišnost zamítány. Například T.L. prosazoval léčení docházením na skupinové terapie a metodu, kdy doktor pozoroval svého pacienta během jeho běžných životních událostí. Po jeho 40. roce, kdy byl seznámen s účinky psylocibinu, látky kterou obsahují lysohlávky. Chtěl také vyzkoušet, jaké to bude mít účinky, a poprvé s kamarádem v jedné soukromé mexické vile ochutnal mexické houbičky. Po této zkušenosti začal účinky hub zkoumat odborně a časem tuto látku začal podávat svým pacientům, v podobě extraktu z těchto rostlinek, a pomocí ní, která v té době byla legální, navozoval lidem stav, který jim měl umožňovat podívat se do svého nitra, do své mysli a umožňoval jim, se na pár hodin odprostit od běžného myšlení za střízlivého stavu, že hodnotíme věci okolo, řešíme problémy, které jsou spojeny s našimi životy. Pocity, které nastávají, když vnímáme okolní svět, se při tomto stavu stávají naprosto směšnými a začnete to pozorovat, jakoby z pohledu třetí osoby, dívat se směrem dovnitř, studovat jací jsme, jak se chováme a jakoby znova objevujete všechno, co se kolem vás děje(svět) a poznáváte pocity, které vám u toho vznikají a jakoby je neprožívat. Zažijete zážitek, kterému se říká trip. Ze začátku měl představu, že by mohl snáze manipulovat s lidským vědomím, které když bylo ovlivněno touto látkou, bylo velmi tvárné. Ale ukázalo se, že tento stav, který lysohlávky navozují, je sám o sobě tak silným prožitkem, že to může mít pozitivní účinky na psychiku pacienta samo osobě. Za předpokladu, že je tento stav kontrolovaný osobou, která sama ví, jak může mysl po požití pracovat a při komplikacích, které u tripujících lidí mohou nastat jako nějaké psýchy a stresy, zakročí a pomůže postiženému člověku vyřešit jeho problém.

Z pohledu dnešní společnosti, která má tyto látky : lysohlávky, marihuanu, LSD zařazeno do škatulky drogy, nebezpečné zakázané látky , které lidé užívají nelegálně. A díky mýtům, které se vytvořily během let kdy se látky užívají, že lidé po užití mají pocit že mohou létat, což se může stát, ale tento pocit můžete mít také v blázinci, do kterého vás zavřeli, po té co vám „hráblo“ v práci z nekončícího sezení a koukání do počítače. Je to možná nepochopitelné, že by tyto psychedelické látky mohli lidem pomáhat. Ale Timothy prosazoval a realizoval názor, že když se tyto drogy podávají v uměle vytvořeném, příjemném a nenásilném prostředí s několika průvodci, kteří celý průběh kontrolují a sami mají s drogami zkušenosti, a ví si rady při problémech, které mohou vzniknout u tripujícího, zakročí a připomene mu ,že je vše v pořádku a  že se nemusí ničeho obávat. A ten člověk může nerušeně pokračovat v prozkoumávání své mysli. Potom člověk- pacient není v ohrožení psých, které mohou nastat u jakých koliv drog užívaných třeba ve zvýšených dávkách nebo nevyhovujícím prostředí. A ten člověk může nerušeně pokračovat v prozkoumávání své mysli. Zvláštní bylo, že na začátku si i průvodci vzali stejnou dávku jako pacienti a nikdy s tím nebyl žádný problém. Timothy prosazoval, že se ten stav dá kontrolovat za jakých koliv podmínek, pokud je člověk před sezením psychicky v pořádku a je to silná osobnost. Leary se nebál experimentovat a postupem času, kdy si dokázal se svým stavem mysli pohrávat bez rizika psých, zvyšoval svojí dávku do extrémů. Pacientům podával jeden až dvě tablety extraktu podle několika kriterií zdali byl pacient žena nebo muž, věk, povaha, hmotnost. Jeho největší dávka byla 11 tablet. Bezpečnost sezení dokazuje i fakt že během 1500 sezení, které doktor Leary pořádal, se přihodily jen dva incidenty, kdy se tripující dostali do nekontrolovatelného stavu, ale za pomoci několika průvodců , kteří vždy byli u sezení přítomni, se jim podařilo vykolejeného člověka zvládnout. Jeden pacient si myslel, že je opice. Zajímavé bylo, že to nebylo jen na mentální úrovni, ale mozek vnukl tento pocit i celému tělu a tento postižený se pohyboval jako opice, skákal z výšky několika metrů bez viditelných problému, ztripovaným průvodcům dalo hodně práce ho chytit.

Z pohledu pacienta vypadal proces těchto sezení asi takto. Po přihlášení do programu, jste museli absolvovat několik přípravných přednášek, v kterých vám vysvětleno, co se bude během sezení odehrávat, co můžete očekávat po použití aktivních látek. Všeobecné seznámení s psychedelickými drogami, které jsou úplně jiné než látky stimulační, opiáty apod., které vám navodí umělé pocity : štěstí, schopnost zvládnout každou situaci, kdy naprosto v ničem nevidíte problém, pokud nepodlehnete různým psychózám, které mohou nastat. Často se drogy užívají jako „partydrogy“, ale to bohužel i psychedelické látky, díky čemuž pak vznikají psychózy a vyhrocené situace, protože žádná party není vhodným prostředím pro tripující. Měli byste také vědět, že jsou to látky, které aktivují vaši mysl a vy vše, co jste prožily, co vidíte kolem sebe, co se odehrává ve vaší mysli, najednou vnímáte mnohem intenzivněji než obvykle a tím se můžete ponořit do sebe a prozkoumat, jací opravdu jste a nebo naopak se úplně otevřít okolí a vnímat ho plnými transcendentálními doušky.

Leary při tomto vědeckém výzkumu všem lidem, kteří se sezení účastnily, dělal psychologické testy před a po sezení. U každého pak vyhodnocoval míru zlepšení (zhoršení). Harvardská univerzita ho podporovala několik let, protože jeho výsledky jasně vypovídali o úspěšnosti jeho léčby. Psylocibin pro svoje výzkumy získával od farmaceutické firmy. Byla to nejčistší podoba této látky, jakou jste mohli kde získat. Jednou za T.L. přišel Neal Cassidy, člověk , který je považován za inspirační element beatnického hnutí v americké literatuře a popkultuře. Byl to filosof, který cestoval po Spojených státech a opájel se alkoholem, amfetaminy, neutraziny a v neutichajícím proudu kolem sebe šířil filozofické postřehy. Požádal Timothyho, aby sním udělal jedno sezení a řekl mu, že mu dá expertní srovnání s ostatními drogami. Po prožití doslova řekl : „V tomhle se kombinují dobré stránky ostatních drog a nejsou v tom ty špatné. Čisté potěšení, moudrost, nemá to chybu. Je to filozofický, mohl bych napsat celou knihu o kosmickejch myšlenkách, které jsem měl. Tohle je drogovej Rolls Royce, naprosto skvělý.

 Sezení se účastnili studenti a někteří profesoři Harvardu. Většina z nich byla z léčby tak nadšená, že na další sezení přivedli své rodiny a přátelé. Leary také zval psychology a filozofy z USA a Evropy. Volali a psali mu známí vědci, umělci, hudebníci, spisovatelé, známé osobnosti ze světové smetánky a vysokých kruhů. Namátkou : Ken Kessey, Aldous Huxley, Alen Ginsberg, Arthur Koestler, Jack Kerouc, Meynadr Ferguson, W.S. Burroughse a žádali o zařazení do programu. Pak prožitky ze svých tripů, které nabili, šířili do povědomí lidí, prosřednictvím svého vlivu na veřejnost, knihy, texty, proslovy, skladby apod. Spisovatelé často pak pořádali vlastní sezení se svými přáteli a poznatky o rozvoji osobnosti, kterých nabily během sezení, zhodnotily a sepsaly do knih a textů.

T.L. založil organizaci, která vytvářela samostatná centra, v kterých by se prováděla tyta kontrolovaná sezení po celých státech, později chtěl jejich vliv rozšířit i do Evropy. Založil jich jen pár, protože to bylo velmi náročné a dlouho trvající vycvičit zodpovědné průvodce a za druhé mu v té době začala vláda svazovat ruce. Některá centra vznikla ve vezeních jako alternativní nápravný systém, který zaznamenával významné úspěchy v snížení opakované trestné činnosti propuštěných vězňů.

S LSD také experimentovala CIA, která chtěla využívat kyselinu lysergovou jako způsob k získání informací od pachatelů, protože tato látka vám nedovolí lhát. Vláda ve Washingtonu Learyho do poloviny 60.let nechávala volně pracovat. Předpokládala,že by mohl objevit něco, co by sami mohli použít ve svůj prospěch. Nenapadlo je, že by se jeho program mohl stát tak populárním a že by tento vědec, psycholog, mohl získat takový vliv. Strach o nabourání jejich systému začali mít až tehdy, kdy se naplno rozjela vlna bezstarostných dětí neboli hippies, kteří, jak jsem psal na začátku, žili jiný způsob života než by si americký establishment představoval. Tato generace vyznávala jako vzor právě Timothy Learyho. Důkaz toho, jak moc silná byla tato kultura, byl sjezd v r. 1967 v Golden Gate Parku v San Francisku. Tam se sešlo 60 000 lidí a později Woodstock, na kterém bylo půl milionu posluchačů a stovky kapel a známých osobností, vyznávajících tento styl života. Timothy nikdy na těchto akcích nevystoupil, i když ho o to pořadatelé, přátelé i posluchači žádali. Nechtěl nikoho ovládat nebo říkat, co má kdo dělat. Později, kdy byl zavřený ve vězení , se tam setkal s Charlesem Mansonem a ten se ho zeptal : „Proč si toho nevyužil?“, doktor se ho zeptal : „A čeho?“, Manson myslel tu jeho moc ovládat lidi a Timothy mu odpověděl, že se vždycky v lidech snažil probudit vlastní rozum a ukázat jim jejich svobodnou mysl. Po těchto akcích už americká vláda nenechala průběh bez zásahu a na Learyho začali pořádat hon a snažili se na něj najít něco nezákonného. Domovní prohlídky a osobní kontroly mu dělali s pravidelností vycházejícího slunce. Až na něj připravili zadržení, při kterém mu podstrčili dva nedopalky od marihuany do vozidla a našli u něj necelý gram této rostliny a vzali ho do vazby. Soudní jednání se protahovalo několik let a nakonec ho za tyto přestupky odsoudili k 25letům vězení. Stoupenci Timothyho založili hnutí na jeho podporu a peněžně ho podporovali během soudních řízení, kdy byl soudem a policií tak omezován, že nemohl pořádat přednášky, které ho dřív živily. Rosemary, která v té době byla jeho manželkou, mu pomohla připravit útěk z vězení do Alžírska. Bohužel mu žádná vláda zemí, které žádal, neposkytla azyl a byl nucen cestovat po zemích Afriky a Asie. Později se také skrýval po Evropě. V Dánsku, Rakousku, jenom ve Švýcarsku vláda uznala že soudní proces s Timothym byl vykonstruovaný a podle jejich zákonů nemůže být odsouzený za necelý gram marihuany k 25 letům vězení. Později ho agenti FBI našli a „unesli“ do věznice v Los Angeles. Obnovili jeho proces a byl znovu odsouzen, tentokrát jen k 20 letům vězení. Tam strávil několik let a napsal tam množství knih o svých psychologických a jiných poznatcích. Jeho právníci se snažili neustále poukazovat na fakt, že přestupek, za který byl Leary odsouzen poprvé, se většinou trestal maximálně  2 lety vězení. Ale federální rada propuštění na kauci stále odmítala. Při prvním odsouzení byla jeho kauce stanovena na 5 000 000 dolarů, což v té době guru LSD označilo za nejnebezpečnějšího muže světa. Po tom, co soudce, který ho soudil, zemřel na infarkt, byl Timothy Leary zproštěn viny a propuštěn na svobodu.

Napsal jěště velké množství knih.V roce 1995 u něj byla objevena rakovina prostaty. Tento fakt ho nijak neovlivnil v jeho optimistickém pohledu na svět. Před smrtí napsal knihu Desing for Dying, která lidem měla ukazovat nový pohled na umírání a smrt. Nebál se smrti, naopak smrt přijímal se stejným nadšením jako jiné události v životě. Říkal : „The most important thing you do in your life is to die“, „Nejdůležitější věcí v životě, kterou bychom měli udělat je zemřít“. Zemřel 31.května 1996. Přál si, aby jeho tělo bylo pohřbeno ve vesmíru. Po smrti byl jeho popel umístěn do rakety Pegasus a s jeho přáteli se vydal na cestu do vesmíru, kde byla jeho urna vypuštěna.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář