Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tento text je upraveným přepisem audio záznamu z pořadu na Radiu 1, Půlnoční dharma. (http://www.radio1.cz/pulnocnidharma). Je to díl ze 14.10.2010, kdy byl pozván jeden z cestujíchích učitelu Buddhismu Diamantové cesty, linie Karma Kagju Karel Trachta. Radio vede archiv všech doposud odvysílaných vysílání.

 

Co si má posluchač představit pod pojmem Ego?

 

No, to je zajímavá otázka.Termín Ego je jeden z termínu, který se používá v různých kombinacích, v různých pořadech. Možná existuje i hudební skupina ego, možná bude existovat i hudebni vydavatelství a nakladatelství ego. Ale to, jak my používáme určité buddhistické termíny, tak v podstatě je dobré říct, že buddhismus jako takový, je určitý systém, který je schopen nabídnout lidem odpovědi na otázky. Protože to co učil Buddha bylo, jak žít lepší život. V podstatě jak získat štěstí, které všichni chceme a jak se vyhnout utrpení, který nikdo nechce. A celý buddhismus je na tom postaven a v podstatě, co se týče logiky, všechny otázky by měli být zodpovězeny.

      Z pohledu buddhismu, ego? Použijeme definici, kterou můžeme slýchat od realizovaných učitelů buddhismu. Ego je určitý proud tendencí, které máme každý z nás. Každý máme jiné představy o tom co štěstí znamená a každý máme jiné metody, jak se ke štěstí dostat. Ale v buddhismu, pokud skloňujěme pojem štěstí, tak bychom měli říct, že nám jde o trvalé štěstí. To znamená dosažení určitého stavu, ve kterém takzvaně ego není. Protože ego jsou představy, očekávání, obavy, vzpomínky. Jednoduše řečeno, když řeknu Já, tak tím myslím moje určité představy o životě. A to já je neustále zaneprázdněno. To já, moje ego je neustále zaneprázděno, přemýšlením o tom jak to bude zítra, nebo možná i za deset minut, nebo jestli ten pořad bude zajímavej, jestli se mi bude líbit, jestli ego bude šťastné. A samozřejmě v tom je zahrnuto, co se týče budoucnosti, vždycky určitá obava, že se nestane to co chci. A když se to nestane, tak to není úplně fajn a když se to stane tak jsem šťastný. A to funguje i směrem do minulosti, protože ego vzpomíná. Já vzpomínám, co jsem udělal dobře a jsem z toho šťastnej a vzpomínám co jsem neudělal dobře a z toho už tak šťastnej nejsem a rád bych to změnil. Výsledkem tohoto toulání se budoucností a minulostí v určitém moři tužeb a vzpomínek je, že jsme neustále nespokojeni. Protože žádná budoucnost ani minulost, dá se říct neexistuje. Jednoduše řečeno se dá říct, že budoucnost tady není, protože jí nevidíme a minulost tady taky není, protože jí taky nevidíme, ale můžeme o ní přemýšlet a může si jí představovat. A to ego je právě zaneprázdněno tím touláním se budoucností a minulostí, což má za následek to, že nemá čas se zastavit v přítomnosti a podívat se na to, co by se dalo s tím životem udělal. Jak by jsme se mohli podívat na mysl, která všechno prožívá. A protože na to nemá čas, tak není možný najít něco stabilního, protože všechno co je spojeno s egem nemá moc velkou sílu a to proto, že je to zaměřeno na mě, na to ego, na tu osobu a všechny ty představy a touhy a naše každodenní cíle, které se neustále mění, takže proto nemají moc velkou sílu. A v buddhismu se taky skloňuje jeden pojem a to je stav ve kterém jsme schopni se nedívat moc na sebe. Ale spíš se dívat na to, co by se dalo v tom světě udělat. Vzhledem k tomu, aby jsme získali nějakou opravdovou jistotu, trvalej stav mysli, který bude kvalitní, který bude trvalou neohrožeností a radostí. A to už pak jdeme za ego, protože vykračujeme mimo tu představu já, které doufá a nebo vzpomíná. A díky tomu to já přestává být tak zaneprázdněno samo sebou a díky tomu má víc svobody a díky tomu se dá taky říct, že ta představa ega, která je prostě jen představa. Se dá svým způsobem zjednodušit a rozpustit tak, že zkrátka už nebloudíme naší myslí a jsme schopni vidět to co se děje teď. A to co se děje teď, je zkrátka určitý stav mysli na který je možný se podívat, pokud budem používat nějaké metody, které k tomu vedou v buddhismu. A to je potom opravdu zajímavý, v tom smyslu. Že to není jenom, že přemýšlíme, nebo si povídáme, ale můžeme určitým způsobem prožít, to jak funguje mysl, to jak funguje ten okamžik teď. Protože buddhismus a to je poslední věc kterou k tomu asi řeknu, je, pokud řekneme náboženství. Tak je náboženství zkušenosti. To znamená, všechny bytosti touží po štěstí a můžou použítím určitých metod, najít trvalé šťěstí, které není nikde vyčtený, nebo vypředstavovaný, ale je to trvalá zkušenost mysli. K egu by se dalo říct ještě to, že je potřeba rozpoznat, že to je jenom jedna z možností prožívání světa a proto to není až tak dramatický. Protože je možný zjistit, pomocí zkušenosti z metody, která vede k té zkušenosti. Že, tak jak se říká v meditaci, všechny atomy vibrují radostí a drží pohromadě láskou, a že ego není náš kamarád, protože si s námi neustále hraje, každý den něco chce a když to nedostane, tak se mu to nelíbí a potom když to dostane tak se mu zas nelíbí, když to ztrácí a tak dál. Ego je dobrý, rozpustit tím způsobem, že zjistíme že neexistuje. Z hlediska buddhismu se dá říct, že prožívání ega, jako entity, jako já, není v podstatě moc přínosný. Protože zkrátka má neustále problémy a když se mu nedaří, tak není schopno vyjít za hranice toho, co se mu zrovna nedaří. Tím chci říct, že my žijeme životy, každý den ráno vstaneme do práce a když je to v té práci fajn, tak se to egu líbí, ale když to tam není fajn, tak se mu to nelíbí.

 Ale pokud je tady ňěkdo, kdo má fantastickou motivaci, přinášet užitek bytostem a líbí se mu to a začíná z pozice ega. Tak se dá říct, že je to taky pozitivní, takže může zjistit, že je zajímavější, pracovat v tom smyslu, že máš motivaci skutečně něco přinýst do tohoto světa, přinést víc radosti a neohroženosti a síly. Potom se dá objevit, že všechny ty ztrasti, které každodenně prožíváme, jsou spíš výzvy. Když se na to podíváš z hlediska toho, že chceš přinášet užitek. Tak to ego moc netrpí, protože když se něco nepodaří tak je to zajímavá zkušenost a když se to podaří tak je to radost. Takže dá se říct, že ego může být taky kamarád. Například jeden z citátů Lamy Oleho Nydahla, je :  Když myslíš na sebe tak máš jenom problémy. Protože nemůžeš najít stoprocentní satisfakci, protože svět se pořád mění.         Když máš jakou koliv představu o tom jak by svět měl vypadat, aby jsi byl šťastný, tak ta představa nebude nikdy stoprocentně podle toho jak jsi očekával, protože svět se děje jinak než my očekáváme. Ale pokud se to otočí, a řekneš si oukej, tak budu myslet na ostatní, budu pracovat tak abych byl nejenom přínosem pro sebe, ale i pro široký okolí. Tak se z toho stejnýho způsobu fungování, z jinou motivací stává výzva. Protože pak už nemáš problémy, ale jenom úkoly. J

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nestiham vsecky dharmy naR1

(jana, 30. 11. 2011 21:31)

a tak dik,ze si to muzu aspon precist,kdyz to nemuzu poslechnout nebo stahnout..J